Podraz 1
Podraz 1
Nedělní dopoledne probíhalo poměrně klidně. Má přítelkyně Lucka byla na služební cestě a já jsem trávil deštivý den surfováním po „vlněných“ stránkách. Oblékl jsem si Lucčin červený angorský svetr a ve stejné barvě provedené angorské prstové rukavice. Pusu jsem si převázal mohérovou šálou. Z mého chlupatého rozjímání mě vytrhl zvuk zvonku u dveří. Kdo to může být? Pravděpodobně sousedka chce opět půjčit něco na vaření od Lucky. No nic, šálu a rukavice sundám, svetr schovám pod mikinu a v rychlosti jí sdělím, že je přítelkyně pryč. Otevřel jsem dveře, za kterými však stála nikoliv sousedka, ale kamarádka Lucky Sylva. Okamžitě mě zaujalo její oblečení – čelila chladnému deštivému počasí dlouhým černobílým mohérovým pončem a bílou čapkou z neuvěřitelně chlupaté angory. „Ahoj! Neruším? Musím nutně mluvit s Luckou.“ Vyhrkla na mě s ozbrojujícím úsměvem. Její blonďaté dlouhé vlasy se jí při dotazu zatřásly. V kombinaci s chlupatým pončem tvořily neodolatelnou směs. „Je mi líto“, odpověděl jsem jí obratem, „Lucka je do zítřka na služební cestě mimo město“. „Hmm, tak to mám smůlu…. A to se sem vleču v takovém nečase.“ Řekla Sylva. „Jsem celá zmrzlá, měla jsem si pod pončo vzít teplejší svetr. No nic, snad z toho neomarodím“. Ze svého zasnění nad nádherným pončem jsem se probudil po tomto „trknutí“ okamžitě: „Omlouvám se, že mě to nenapadlo dříve, pojď prosím dál se trochu ohřát, něco teplejšího ti určitě také najdu. Dáš si čaj?“ Přidanou hodnotou pozvání bude pro mě samozřejmě šance si prohlédnout a osahat její mohérový skvost. „Mohu ti pomoct z ponča?“ řekl jsem a už bral třásňové okraje do konečků prstů. Ó jak byly jemné… „To jsi hodný, ráda si s tebou dám šálek.“ Řekla Sylva a vysoukala se za mé pomoci z ponča, které zůstalo i přes nepřízeň počasí díky jejímu deštníku suché. „Zdá se mi trochu vlhké, dám ti ho uschnout na topení v kuchyni“, řekl jsem rafinovaně a posadil jí do obýváku. Místo sušení jsem se s ním však v kuchyni okamžitě začal mazlit. To byla nádhera! Muselo být upleteno minimálně z 85% kid mohéru a když jsem si ho přiložil na tvář, nádherně mi zavonělo do nosu. Okamžitě jsem se ztopořil. Postavil jsem na čaj a zašel za Sylvou. „Dáš si ho s mlékem nebo citronem?“ Zeptal jsem se návštěvy. Až v ten moment jsem zaznamenal, že nejen mohér byl na ní zaznamenání hodný. Měla na sobě černý chlupatý angorský rolák, obepínající její menší, ale krásně tvarovaná prsa. Evidentně pod ním neměla podprsenku, protože se jí krásně rýsovaly chladem zvětšené bradavky. Nohy jí navíc halila černá angorská sukně. No, tak to už bylo na mě příliš. Má povadlá erekce byla ta tam, i díky svetru, který jsem měl stále pod mikinou mi stál jako svíčka. Zkroutil jsem se, aby to Sylva nezaznamenala.
„S citrónem, děkuji.“ Řekla a mile, až bych řekl i svůdně se na mě usmála. Vydal jsem se, do kuchyně dodělat čaj. Opět jsem se při té příležitosti zachumlal do mohérové nádhery, ve které Sylva přišla. Když jsem byl v nejlepším, ozval se za mnou k mému nemalému úleku hlas dívky: „Dám si ho raději s mlékem!“ Řekla nejprve, ale pak si povšimla mé fascinace jejím svrškem a pokračovala: „Říkala jsem si, proč jseš tu tak dlouho a nevěnuješ se mi…. Je nádherně měkké že? Ale co je to proti mému angorskému svetru. Chceš si také šáhnout?“ řekla tím nejsvůdnějším hlasem.
Věděl jsem, že díky našemu společnému zážitku z předávání dárku (viz povídka Neobvyklý dárek) od mé přítelkyně při mých nedávných narozeninách Sylva věděla o mé vášni pro vše chlupaté. „Rád. Vypadá neuvěřitelně.“ Řekl jsem a zlehka pohladil její chlupaté rameno a hned ruku odtáhl. „Ale, ale, mám snad žárlit na své pončo? Nebo ti angora případá málo atraktivní?“ Řekla a přitáhla si mou ruku na své levé, v chlupech ukryté ňadro. „Koukej si i tuto vlnu pořádně promnout a pomazlit se s ní!“ Poručila mírně dominantně. „Trochu s obavami jsem se s jejím svetrem a tím pádem i s jejími ňadry začal mazlit. Po rukách si k ňadrům přivinula i mou hlavu a zabořila mi nos hluboko do záplavy chlupů. „Tak co? Líbí? Ukaž, přesvědčím se“, řekla a rukou mi nahmatala vztyčený penis. „Vypadá to, že se ti líbí, v kalhotech máš kámen“, zahyhňala se zlehka. „Hm, to budeš mít asi problém, když nemáš Lucku doma. To bych ti od toho šutru měla na oplátku za čaj odpomoci já“. Řekla, pokračovala v masáži a tázavě či spíše vyzývavě ke mně vzhlédla. „To bychom neměli… Žiju s přítelkyní, vždyť víš…“ Zablekotal, jsem úplný opak toho, co jsem si opravdu přál. „Ale jdi, vždyť už jsem toho tvého v ruce měla, pamatuješ? A Lucka u toho byla a neprotestovala. A ty co si pamatuji také ne. “ řekla a pokračovala v masírování mého klacka. „No ty si vlastně ani protestovat nemohl, viď? Byls svázaný a s roubíkem v ústech. No tak víš co? Abys neměl špatné svědomí, mohu tě opět svázat a protestům také lehce zabráníme viď?“ Na to konto vzala ze stolu mou mohérovou šálu, kterou jsem tam odložil před jejím příchodem, a současně její bílou chlupatou čapku, ze které pohotově vyrobila roubík a ucpala mi jím dokořán otevřenou pusu. Než jsem se vzpamatoval, roubík byl zafixován šálou. „Nebyly náhodou v tomto šuplíku provazy, kterými jsme tě tehdy svázaly?“ No, tak to si pamatovala dobře. Jeden kratší vzala, a svázala mi s ním ruce za zády, které před spoutáním navlékla do chlupatých rukavic, jež našla u šály. Najedno nebylo co řešit. Byl jsem naprosto v její moci.